|
Krkonoše 2009den 0KVESTeři ještě mají srdce a podzimní Slovensko jim ještě pořád připadá málo na dostatečné rousseauovské přírodní vyžití. Jakž takž držená tradice baboletního přechodu některého z českých hřebenů byla letos roztočena na plné obrátky. Na popud "zrzavého muže s kytarou" padla volba na Krkonošskou cestu česko-polského přátelství. Po absolvování přípravného kurzu, jenž proběhl v pátek večer u Míry na Ládví, doplněný o kulturní vložku Žhavé výstřely 1, jsme se ráno v 8:11 vydali rychlíkem s velmi originálním názvem Sněžka do Trutnova.den 1Do Horní Úpy k Pomezním boudám jsme se dostali busem. V Trutnově se nestalo nic pamětihodného, kromě návštěvy hospody U Araba, kde jsem jako dýško zanechal nabíječku na foťák i s akumulátorem. Chorý foťák takto vydržel jen do večera na Sněžce, pročež zde bude spíš víc textu, než fotek. Taky proto se pokusím zde popsat ujitou trasu podrobněji, než obvykle.Nuže, Úpu jsme opustili směrem západním po vydatném pozdním obědě v penzionu Hradečanka. Lze jedině doporučit. Cesta je jako většina hřebenovek značena červeně a prakticky kopíruje hranici s Polskem. To ovšem nevylučuje občasný střet s tureckým vetřelcem. Plni sil jsme Sovího sedla dosáhli záhy a kochali se pohledy na Sněžku v rychle klesajícím slunci. I na vrcholu jsme byli rychle a začali aktivně zkoumat nejen architektonické pokusy Rajnišova studia M.R.A.K. a polskou historickou konkurenci, ale i místa pro bivak, neboť na vrcholu jsme hodlali spát pod širákem. Nakonec jsme se uložili nikoli pod sympatický převis polské chaty, kde by na nás nemohl padat ani déšť, ale vedle kamenné stěny, z které padaly uvolněné balvany. Hromadně nasazujeme anestetika a uléháme zimou. den 2S tou se samozřejmě probouzíme i druhý den, podle stupně promrznutí už od šesti hodin. Jenže slunce brzy vychází, je krásně a my rozléváme snídani. Kvačíme pak svižně dál po hřebeni, prodírajíce se davy hňupů. Za Obřím dolem se kocháme pohledy na jezírka na polské straně a záhy z naší skupiny dočasně exkomunikujeme Gábu, jejíž hlemzy už začínají být trochu moc. Je ale hodná, a téměř deset minut vydrží nevyprávět historky, a tak ji posléze zase přijímáme. Pádlujeme mořem turistů směrem k Špindlerově boudě. Na zdejší guláš za 395,- (třistadevadesátpět!!) Kč ale bůhvíproč nikdo chuť nemá, naopak toužíme vyhlásit válku Polsku a vymazat z mapy Turecko. Náladu si spravujeme ale brzy na chatě Vatra a na Moravské boudě, k níž musíme odbočit tak trochu nouzově - Petrova bouda je už asi dlouho mimo provoz. Na zmíněných chatách degustujeme místní speciality. Já tak moc, že odhaluju svou alergii na krkonošské kyselo, projevující se kycháním recta, Míra Suk tak moc, že při odchodu není schopen mluvit souvisle. To už ale opět zapadá slunce a my chceme ještě kus ujít. Nakonec končíme u nepohodlného turistického shelteru v sedle pod Smielcem. Na zemi šutry a bordel, proto ho využíváme spíše k vypití večeře a rozboru uběhlého dne, který probíhá veskrze ve formě veselého nadávání na všechno. Když dojdou témata a nejen ona, steleme si. Ti s horšími spacáky a hříšnějšími myšlenkami v přístřešku na lavičkách, ostatní mezi klečí kousek odsud.den 3Ráno nespíme o moc déle než den předtím. Setkáváme se u budky bez Míry, ale uznáváme, že si dnes může trochu pospat a snídáme. Když v sedle pak skončí doorsovské "waiting for the sun", pokračujeme v cestě. Obcházíme vrchol Vysokého kola až k příšernému polskému vysílači na Labském štítu. Když na nás pak zpoza kleče vyrazí auto místních telekomunikací, odpliváváme si do Polska. Odteď ho budu psát s malým ´p´ a alergii si taky budu chodit léčit jen za čáru. Jdeme v podobném duchu dál až je načase z hřebenu sejít k Vosecké boudě. Zde si dáváme plzeň, všude nahoře je za cca 40,-. Velkou rychlostí pak jdeme údolím do Harrachova, nemajíce chuť na Krakonošovu snídani, kterou nám nabízí mapa. S malou přestávkou na polévku u Mumlavského vodopádu docházíme na Harrachovský CAN akorát na bus do Tanvaldu. Na místním nádraží porážíme špekové knedlíky. Bohužel je odsud výluka až do Turnova a cesta se komplikuje. Další železniční část již však trávíme v družné konverzaci v rychlíku do Prahy. V cíli se s velkými plány rozcházíme.Chcete něco dodat, nebo cokoli? Od toho tu stále je kniha návštěv nebo kontakty. |
|
