Rakousko-Uhersko 2010:
medvěd jako krtek, pes stejně neví

Něco bylo od začátku špatně: na Senovážném jsme se sešli v půl čtvrté ráno (27.12.), aby se vzápětí zjistilo, že není jediný důvod jet tak brzo. V mrazu jsme ale incident dál nechtěli rozpitvávat a vyrazili na Halámky s vědomím, že budeme jen loutkami v rukou osudu. Cesta byla klidná, nepočítám-li nesmyslnou odbočku na slovenské okresky. Díky střetu našich navigací jsme si ale mohli dopřát luxus návštěvy čtyř států za jedno ráno.
V Esztergomi kromě baziliky, mostu přes Dunaj a mrazu nebylo nic, a tak jsme se zase rychle ztratili a někdy kolem oběda zaparkovali před hostelem Mandarin v ulici s krásným, přehledným názvem Vajdahunyad. Chytře jsme si zaplatili dva pokoje, abychom pak spali jen v jednom. Jinak byl ale hostel útulný, a hlavně levný. Týž den jsme se ještě stihli projet metrem a nechat si dvakrát vynadat od revizorů, kteří v Pešti poměrně hloupě kontrolují lidi hned u vstupu po štípnutí lístku. Blbostí se ale v maďarské metropoli děje mnohem víc. Omrkli jsme parlament a zamířili zpátky do společenské místnosti, kde se nám jako obvykle líbilo z celé Pešti nejvíc. Víno se dá sehnat už od asi 270 forintů, na koruny se tady dělí deseti. Tudíž je to velice nepraktická měna. Dráž je ale v restauracích, kde polívky stojí od padesáti korun, podobně jako pivo.

Druhý den vyrážíme na Budín, prolézáme celkem nudnou alternativu Hradčan a zkoumáme místní impozantní mosty. Zklamaně se pěšky vracíme zpět do Pešti, kde nekonečně dlouho hledáme hospodu. Nakonec se něco vyskytne v ulici Dob kousek od synagogy a dalo by se říct, že jsme si i pochutnali. Po jídle jedeme z Deák Tér (centrální přestup á la Lazarská) žlutým metrem do lázní Szecenyi. Tam je hlava na hlavě, ale za 3100 F si poslušně kupujeme lístek "with locker". Větší část lázní je nekrytá, se třemi bazény o třech teplotách. Uvnitř je potom sauna a nějaké další oslizlé lázničky s antickými sloupy. Asi po dvou hodinách a jednom drahém pivu v plechu (degustačním vítězem místní plechové olympiády se stala značka Dreher) jdeme domů pěšky se zastávkou v sámošce. Teď, když do hospody nechceme, je na každém rohu alespoň jedna. Večer má společenská místnost pré.

Třetí den. Stíháme už jen v Corvínu nakoupit vína a uzeniny a naplnit jimi zcela obě auta. Zpět jedeme v pěti - neboť Rusalka odjížděla brzy ráno - s veskrze zbytečnou zastávkou v přelidněné Vídni - a navečer jsme bezpečně v Budějicích U Rytíře.

Proč jsme tam teda vlastně jeli? Zeptejte se v knize návštěv