Wroclaw 2012!

Podzimní města. Akce, která se již léta kryje za název jako vystřižený z katalogu nějaké menší jihočeské cestovní kanceláře, se vybarvila hned první dopoledne. Nikdo totiž nečekal, že první si na vlastní zadky užijeme město skalní. Zapomenu-li na polomrtvý Josefov, byl první zastávkou na cestě z Budějovic Park narodowy gór stolowych, a tamější (v zimě uzavřená) trasa okolo Szczelience Wielkeho (919mnm). Patnáctiminutová vycházka se mění v dvouhodinový boj o život.
Malebné Klodzko, kam se přesouváme posléze, odbývá většina zůčastněných větou: "není tu Singr". Je fakt, že dát si oběd není kde, a tak vybíráme peníze (700 ZL na tři osoby) a pokračujeme. První kontakt s polskou gastronomií - motorest kdesi za Klodzkem: užívá si ho zejména Zuzanka, obdrživ lahodný vývar z řepy v hrnku. Ostatní žůrky, řízky a pirožky byly fajn. Zapito pivem Piast.
K hostelu Cinnamon ve Wroclawi dorážíme za tmy, a ubytováváme se za 100 ZL/2 noci se snídaní/každý. To je hezké a hostel také. Noční Wroclaw je až nestydatě krásná. Vzhledem ke zmíněným požadavkům je ale třeba objevit Singr. Podnik nakonec nalézáme pod jménem Czesky film v ulici Kielbasnicza. Proč ne. Večer pokračuje poněkud nespolečensky ve společenské místnosti.

Druhý den zahajujeme u panoramatu bitvy u Radslavic, vetšího sourozence Maroldovy bitvy u Lipan. Usuzujeme, že zvenku je to taky hezké a jdeme nakupovat. Pak obcházíme centrum po vnějším obvodu, abychom náhodou nepotkali nějakou památku. Od synagogy se pak ve dvou várkách opřesouváme tramvají (lístek, který si nekupujeme, stojí 3ZL) k Hale století architekta Maxe Berga. Uvnitř je slabší videomapping a nějaká interaktivní výstavka; dokazující, že v polsku zhruba vědí, co je to dotykový displej. Hala jako taková je ovšem betonově famózní. Přesto cenu 20ZL za vstup na oboje chytře neplatíme.
Od haly jdeme pěšky do centra skrz ostrovní čtvrť s katedrálou a dalšími mnoha krásnými místy, tedy alespoň za tmy to vypadá na jedničku.
Vítá nás bar Chopper a spousta dobrot, spláchnutelných jakýmsi vynikajícím pivem Litovel. Cestou na hostel se ještě zastavujeme ve vytipovaném podniku v podchodu pod městským okruhem, putyka nezklame a po sklabé hodince čekání si vychutnáváme odchyt zbloudilé krysy přímo pod našima nohama pomocí krabice a kusu chleba.
Večer se nese v slušném duchu společenské hry Česko.

Ráno po snídani vyrážíme směr vlast a s pozoruhodnou zastávkou na exkurzi v hitlerově tajném podzemním městě Osowka v Sovích horách (o jehož účelu se téměř nic neví, a tak ani moc nevadí výklad v polštině) a na večeři v Broumově (o níž taky nechci nic psát), úspěšně dorážíme zase na jih.

Posuďte sami: