Nýdnol, 871 lim!

Den/večer první:
Z Prahy jsme pro zpožděný let odlétali o dvě hodiny později, tzn. zhruba třičtvrtě hodiny před půlnocí. Těžko ale říct v kolik přesně, protože díky časové prodlevě jsme si zvládli koupit ještě druhou flašku vína v duty free (, které jsme si mysleli, že má být levnější, ale chyba lávky), aby cestovní horečka opadla. Faktem je, že to zabralo, protože já poprvé v životě prospala přistání.
Transfer National Express (10£) nás vyklopil něco kolem druhé ráno na Sherlockovo Baker Street. Naštěstí hned na protější ulici jel autobus přímo na náš hostel (http://innlondon.co.uk/) v Kensal Green. Ten vlastní Slovák žijící v UK, proto většina hostů byla české nebo slovenské národnosti. První noc jsme spali na dvoulůžkovém pokoji, abychom nebudili naše spolubydlící na čtyřlůžáku, který jsme si zarezervovali.

Den druhý:
Vzbudili jsme se někdy kolem oběda. Slunce prosvítající skrze roletu slibovalo krásnej a teplej den, což se také v následujících hodinách potvrdilo. Po celou dobu byla teplota kolem dvaceti stupňů a nebe de facto bez mráčku, zatímco v ČR prý lilo a bouřilo.
V metru jsme si koupili OYSTER CARD (5£ deposit), jež poskytuje poloviční slevu na jízdném (metro 2,10£, bus 1,40£), a vyrazili na Oxford Street. Přes Regent Street, která odděluje SOHOský plebs od mayfairské smetánky, jsme se dostali do čínské čtvrti SOHO, jež je velkým rájem pro malé gurmány. My si oblíbili nudle, které si můžete nakombinovat dle vlastní chuti (rýžové nudle, kachna, pepper mix, curry omáčka z kokosového mléka; vaječné nudle, hovězí, sójová omáčka s černými fazolemi; oboje kolem 5£).
Poté jsme se procházkou přesunuli na Trafalgar Square, jež upomíná na námořní vítěžství Angličanů nad Napoleonem (1805). Prošli jsme také zdější National Portrait Gallery, abychom našli Slunečnice od van Gogha. Samozřejmě nemohla chybět fotka u House of Parliament - to by nám snad ani nikdo nevěřil, že jsme tu byli. V Tescu u něj jsme si koupili fantastické červené víno (3,80£) a sendviče se sýrovou náplní (1,80£). Na třídě Whitehall probíhal zrovna happening pro Ukrajinu.
V našem courání jsme pokračovali po Fleet Street ke kostelnímu dómu Sv. Pavla, který, jak Péťa říká, je největším v Evropě. Následoval další nákup v M&S (víno 5,50£ a sýr 0,45£). Dobře po hodině příjemného tlachání a slunění se jsme se přesunuli přes řeku na Borough Market, kde se nacházely Péťovy kamarádky se společností. Vinopolis, podnik, kde se holky měly nacházet, jsme zprvu nenašli, ale dík tomu hledání jsme zabloudili do úchvatných vinných sklepů, kde se koštovalo hned několik stovek vín. Po shledání jsme se přesunuli do nedaléké hospody (Estrella, Yardbird - 10£). Naštěstí pro nás před půlnocí zavřela a my se přes noční zastávku u obloučků dostali nočkou na hostel. Poznámka k obloučkům: v Londýně dovedli k dokonalosti systém výdeje jídla díky speciálnímu týmu “kompletovačů” jídla, kteří u osamostatněného pultíku dle objednávek skládají objednávky dohromady a pak je roznáší k příšlušným pokladnám.

Den třetí:
Se spolubydlícími jsme se za celý pobyt vyloženě nepotkali. Péťovi ale neuniklo, že se jedná o blondýnku s dost osvaleným boyfriendem...prostě taková Barbie s Kenem, kteří si koupili sice redukci do zásuvky, ale pro Angličany nikoli kontinentální Evropany.
Den jsme odstarovali nudlemi ve Wok to Walk, nakoupili jsme v Tescu (, kde nás odrovnala rozmanitá nabídka sýrů za super ceny - 400g kvalitně vyhlížejícího čedaru za 3£) a pozevlili již tradičně na Trafalgaru.
Kdybyste chtěli architektovi způsobit malej profesní orgasmus, vezměte ho do Londýna. Vyloženě ošklivej dům byste tam hledali asi dlouho. (..což se třeba o fish&chips říct moc nedá.) Proto jsme se šli podívat k pojišťovně Lloyd’s od Rogerse a Fosterově Okurce. Malé původní domky oproti obrům ze skla a oceli v člověku chtě nechtě vyvolávaly sentiment. Když jsme u té oceli..je překvapivé, kolik domů sestává z čistě ocelové konstrukce. Jo, a taky musíme zjistit, kde přesně Britové berou takových cihel! No, a od Gherkin už to byl už jen kousek k Tower Bridge, kde náš bagr ochotně zapózoval.
Nedaléká Tate Modern a především aktuální sbírka umění nás až tolik nezaujala...na rozdíl od mostu Millenium. Právě vznikající přístavba musea navržená de Meuronem a Herzogem má už spoustu pater. Hotovo by mělo být v roce 2016. Na jižním břehu jsme došli až k Waterloo Station, abychom se podívali na anglické vláčky. Že jsme srdcaři jsme prokázali pěší cestou do Hyde Parku, kde jsme se chtěli podívat na expozici Zumthora a dalších architektů. Modrooká pokladní v Serpetine Gallery nám ale prozradila, že ta už je dva roky pryč. Neželeli jsme a pokračovali k Marble Arch, který kdysi stával u Buckinghamského paláce a pak byl přesunut na roh Hyde Parku. Nedaleko jsme v super hipsterském bistru se super hipsterskou obsluhou pojedli boží burgery (american a chilli cheese s jalapenos + zázvorové pivo 19£) a nabrali tak energii na shopping v Primarku. Neměli jsme moc trpělivosti na lidi, kterých tam bylo skutečně hodně (jako v celém městě), takže jsme si to za hodinu rovnou s několika úlovky namířili do M&S, kde jsme koupili opět víno a super skvělej sendvič se slaninou, salátem a rajčetem (0,95£). Po neúspěšném pokusu dojet k elektrárně Battersea autobusem, jsme vlastními silami po nábřeží dospěli k Chelsea Bridge, kde jsme si dopřávali pohled na jednu z nejslavnějších továren světa a to díky známému přebalu alba Animals od Pink Floyd. Překvapivě se nám podařilo narazit na autobus, který jel až k nám. Možná ze samé radosti, že jsme šťastně dosáhli dočasného domova, si Péťa nad ránem v malém bistru na Kensal Rise objednal obří (ale skutečně obří) porci fish&chips.

Den čtvrtý: Původní plán zajít se před odjezdem podívat ještě na Abbey Road, která byla de facto po cestě k naší Coach Station na Gloucester Place, se změnil přesně v tu chvíli, když jsem při obouvání zjistila, že v páru bot, co mi Péťa minulý den koupil, je jedna bota velikosti číslo 39 a druhá 37. I za cenu, že nám uletí letadlo, což se vzhledem k časovým možnostem skutečně hravě mohlo stát, jsme se rozhodli, že pojedeme před Oxford Street a boty vyměníme. Štěstí při nás stálo, protože se mi podařilo vlézt do obchodu před jeho otevíračkou a přesvědčit místního pokladního, zda by mi nepomohl, přestože ještě nebyl v práci. Skvělé! Tím nám vznikl prostor pro anglickou snídani, kterou jsme si nadělili opodál v EAT. Byly to klasicky fazole, uzené a vejce nahniličko a cappuccino jako bonus. Cestou k Baker Street jsme měli možnost nahlédnout na nedělní mši, což patří třeba k mým nezapomenutelným zážitkům...nádhernej kostel a doslova boží zpěv místního sboru, který se skutečně dotýkal. Poslední víno v autobuse, poslední fotky na letišti, poslední pohledy a goodbye London. Až někam nad Německo bylo jasno, takže výhled z letadla byl ohromující! Nad Českou republikou zato byly pěkně naducané šedivé mraky. Zima a třikrát zima! Já přezula plné boty a Péťa dostal při pohledu z autobusu depresi z ohavnosti Dejvic, a tak jsme ji šli raději preventivně podchytit do hospody U Veverek, kde mají dělat legendární svíčkovou. Jako naschvál ji neměli, ale guláš, který Péťa dostal, to, myslím, vrchovatě vynahradil. Moje galantina s rajčaty a pistáciemi byla fajn, ale stačila by minimálně na dva obědy. Pak následoval už jen přesun domů, kontrola rostoucích bylinek za oknem a...zbytek si už doplníte sami.

Jojo, v Londýně by asi nechtěl žít každý - my dva dáváme té větě smysl - ale občasnému výskytu tam se asi nelze ubránit…pokud se teda zrovna nepotápí a vy nežijete u řeky. (The Clash)