|
Zápisky z Madridučtvrtek 12.3.-----------------Strahovské hnízdo opouštíme v 17:44 SEČ. V Dejvicích se kompletujeme: Tomáš Kozel, Kamil Měrka a já. Neplný autobus č. 119 nás transportuje k vylidněnému Terminálu 2 obstarávajícímu lety do a ze zemí Shengenského prostoru. Personál na obavení byl poněkud překvapen. "V Madridu končí málokdo. Jenom španěláci," poučil nás muž a na povzbuzenou přivolal Halového, který naše kletry měl dopravit k letadlu. Jen s cestovními zavazadly tedy pokračujeme přes pasovou kontrolu a rentgen. Sundat je nutné i pásek. Na palubu ale může i laptop, pokud není určen k odpálení bomby. V Dutyfree kupujeme osudný Rum, jeden litr. Ceny ale nejsou tak user-friendly, jako při odletu do Turecka. 190 Kč cca. Jako poslední nastupujeme na palubu Airbusu. Cesta je klidná, venkovní teplota -68 st. Celsia. Letíme nějakých 870 km/h, pouštějí různá crash videa a podobné píčovinky. K jídlu variace na strahovský highlight Azu po tatarsku, neurčitá, ale dobrá směs hovězího s houbami. Letušky slabé. Protože let byl kapku opožděn od svého plánovaného odletu ve 20:05, dosedáme na mezinárodním letišti Barajas někdy kolem jedenácté. Majstrštyk Richarda Rogerse nás nechává spíše klidnými, obdivujeme křivky čekající Španělky. Bez problémů se přesouváme k metru i kupujeme lístek na 7 dní za 23.60 Euro. Je titěrný a může být snadno ztracen. Se dvěma přestupy na stanicích Nuevos Ministerios a Pacifico přijíždíme na naši domovskou Anton Martin. I hostel nacházíme snadno pomocí mapy zveřejněné na stránkách programu Athens. Ubytováni jsme na strohém čtyřlůžkáči, zatím sami. Dalším vybavením pokoje jsou jen 4 zamykatelné skříňky, ovšem luxusně vybavené zámky na náramkový čip. Ten ostatně ovládá i dveře a vstup do budovy. Ta je stylově zařízena jako harém. Ještě v noci se jdeme projít, ale všude je už zavřeno nebo zavírají, na radu neznámeho španěla jdeme do flamenkového baru nedaleko hostelu. Tam to celkem žije, ale malé lahvové pivo stojí silných 4 Euro. Brzy, hned jak dokončíme konverzaci se zmaštěným španělem č.2, lokál opouštíme. Na pokoji si už jen zběžně potykáme s lahví rumu a usínáme pátek 13.3.----------- Ráno se nám daří, vstáváme na snídani, to jest croissanty a čaj. Ta se přestává podávat (je komplet snědena) v 10:00. Venku je krásně. Jdem nalehko okouknout Madrid. Po návratu uléhám s horečkou, kterou jsem tušil od rána. Odkládám i welcome party v klubu Coppola. Pár filmů. Do dvou do rána ve světlíku za oknem hučí nějaké čerpadlo či cosi, nechutnost prvního stupně, nejde spát a hlava třeští. Čerpadlo dává pokoj těsně před příchodem pánů a našeho spolubydlícího Patricka z Vídeňské architektury. sobota 14.3.------------ Ráno se stále necítím, všichni odcházejí na Rectorado, kde má být seznámení s profesory, prezentace školy a nějaká recepce. Přes den je lépe, kupuji toast, pomeranč a jabko, za 2.30 Euro. Ostatní se vracejí z City rally, seznamovací hry v ulicích Madridu, asi v osm večer. Jdeme s holkama z AS do města posedět před Operu s flaškama červeného. Odpojuji se asi po hodině, kupuji za 2 Eura dva cheeze v McDonald´s za Operou. Španělé neznají výraz cheeseburger, na ceduli stojí Hamburguesa con Queso. Nyní je půl jedné. Nudu zpestřuje neúnavné čerpadlo. neděle 15.3.------------ Den začíná lépe. Ráno spíme dlouho, prospáváme tak návštěvu Muzea Reina Sofia, kde, jak se později dozvím, visí moje vysněná Guernica. Zevlujeme bulváry k parku Retiro, kde máme dostat nějaké jídlo. Po chvíli skutečně obdržíme pytlík s bagetou a pršutem. K tomu plechovku coly a jabko. Projdeme parkem k muzeu Prado. To ale příjímá hosty zdarma až v 17.00. Jdeme tedy do Reiny Sofie. Když celou budovu obejdeme, zjišťujeme, že měli otevřeno jen do 14.30. Pomalu se tedy vracíme zpět k Pradu. Hnijeme docela dlouho ve frontě, ale celkem zbytečně. Prado má pro studenty z EU do 25 let vstup zdarma. Přesto poctivě vystáváme nedělní volný lístek a prolítáváme místní "masterpieces": Zahradu rajských slastí a Saturna, požírajcího své děti, jakož i spoustu (6500) nábožných mazanin. Ven jdeme ještě s kolegy z UPM 48 přes Herzog a DeMeuronovo jedinečné kulturní centrum "La Caixa Forum" zpět na hostel, cestou kupujeme nějaké bagety k večeři. O chvíli později je likvidujeme s uherákem. Večer se odvažuji jít posedět do Patia s kolegy z programu. Kupujeme k tomuto účelu i litrovou láhev Marhoula za 1.40 Euro, u číňanů. V Patiu se přidává i slivovice a rum. Je to pěkný večer. Objevuje se Dani. pondělí 16.3.------------- Vsáváme do školy, sraz je v 10.00 na stanici Ciudad Universidad. To samozřejmě nestíháme a jistěže je mi pěkně blbě. Na místě se nás ujímá vepřovec první třídy a vede nás na fakultu architektury. Elegantní kampus vyniká pod opět azurovým nebem. Den trávíme navrhováním ekologického cetra pro 2000 lidí, v němž se má řešit světová krize. Pracuji s K. Vavřinovou. V polovině jdeme na oběd do místní menzy zdarma, vše je velmi dobré... a pak se vyzevlit do parku. Poté pokračujeme v brainstormingu. Nic moc. Rádi odcházíme pěšky ke stanici Moncloa okolo vyhlídkové věže. Zde usedáváme v parku s víny a sangriemi, někteří ještě s pochoutkami na bagetách. Já zůstal u tradičních Dos hamburguesas con cueso.. Odtud po setmění jedeme metrem přes Cuatro Caminos domů. Jdeme s holkami ČR na náměstíčko kousek od Cat´s. Jsou dost. Pokračujeme v hostelovém sklepě, kde je zatím největší pářka, jakou jsem měl tu čest zažít. Nyní je 2:28 a pumpa má pré. úterý 17.3.----------- Sotva stíháme školu, ta od dneška začíná v 10:30. Konkretizujeme naše návrhy a po obědě (lze si dát dvě jídla najednou) opět hnijeme na univerzitním dvorečku. Po škole jedeme rovnou na hostel, a Kamil píše holkám z Posada Huertas. Přicházejí na Cats i s Béďou a jeho jojem. Hledáme společně nějakou doporučenou hospodu, ale nakonec tam dáváme jen čtvrtlitrový pivo a krevety plus výtečné olivy, každý platí asi 2 Eura. Jdeme do jimi osvědčené hospody, až kdesi za operou. Tam pojídáme celý večer a zapíjíme sangrií. Celková útrata zde 4 Eura. Taháme rozumy z postgraduální Blanky z VŠCHT, žijící se svým kocourem v Kolovratech. Zabývá se chemií urychlovačů optických vláken. Cestou zpět ješte nakupujeme cervezas, i když po desáté se chlast v Madridu již prodávat nesmí. Končíme normálně, na Cats u piva, Patrick z Voeclabrucku ještě dlouho do noci promítá fotky z Číny. středa 18.3.------------ Škola beze změn. Zkoušíme neuspěšně něco vymýšlet. Po skončení jedeme i s laptopy na stanici s Fostrovými mrakodrapy Puerta Europeana. V Mc donalds na místě tam posíláme pár Cheezů a jedeme domů. Na hostelu se jen otáčíme na podpatku a jdeme k Opeře na oficiální akci Night walk. Samozřejmě je to trapárna a tak jdeme naslepo ke stadionu Atletico Madrid. Je to celkem daleko, kolem pivovaru. Proto se vybavujeme zásobou Marhoulů. Od stadionu pokračujeme přes úhory okolo řeky a starý most s nádhernýn jezem. Pak nahoru směrem k hostelu. Tam se zastavíme zase dole Cats na pívo. Odtahuje nás poté nějaká naháněčka s Maruškou na blízkou diskotéku. Magalajz, welcome drink zdarma (třetina piva), ale další už za pět. Jdu nějak domů, ale jistej si nejsem. čtvrtek 19.3.------------- Máme volno, proto prospáváme snídani. Holky nás sice ráno budí, neboť jedou do Toleda, ale to je mimo nás. Lunch v jídelně je sice nějak psán v oficiálním plánu, ale nejspíše není. Trávíme tedy dopoledne návštěvou veřejné knihovny Joseho Hirrery poblíže stanice Piazza Eliptica. Zde také obědváme čínu za 6 Eur na jednoho. Kozlík tuto odvážnou krmi odnáší dohněda. Zevlováním v Parco del Retiro zabíjíme druhou půlku dne, u amfiteátru, kde bubnují skupinky umělců. Večeříme u Mc, pár schízburgerů a Chickem burgerů BBQ, které tu jsou podobně jako u nás v trvalé akci za 1 Euro. Pak už je načase začít dělat plachty. To řešíme u lahví Marhoula, Sangrie a dalších s pomocí programu, jehož instalace zabrala pouhých 1,3 MB. V naší skupině nefunguje skoro nic. Kolem půl třetí to ale balíme a zívaje jdeme spát, jsouce celkem dost. Vem to čert. pátek 20.3.----------- Ráno mátožně vstáváme a dopravujeme se do školy, do informatické učebny fakulty stavební. Tam se Axtu Amann [aču aman], naše energická lektorka, rozhodně jako doma necítí. I když s prezentacemi spěcháme, stejně školu opouštíme až dlouho po šesté, což pasivnější jedince v našem ensemblu poměrně štve. Cestou zpět se dělíme, já jdu prozkoumat působení Picassovy Guernicy do muzea Královny Sofie. Je to tam co se obrazů týče lepší než v Pradu, s přechodem do přístavby J. Nouvella. Ta je o moc hezčí zevnitř než zvenku. Vstupné pro mě je 3 Eura, pohlednice v zajímavé merchandise prodejně je za 1 Euro. Setkáváme se poté až na hostelu, odkud nás Rakušani s Nizozemci vedou do nějaké hospody. Ta je plná a drahá, jedeme do našeho pajzlu u Gran Villa. Tam večeříme za 4 Eura i s bohatým pitím. Pak jdeme na párty. Nejprve welcome drink v klubu Orange star, pak se vydáváme zjistit diskotíku Neo, kterou nám doporučovala Axtu. Hovno. Je tu draho a mizíme k vietnamské marhoulovně poblíž diskotéky, kde také potkáváme českého bezdomovce Daniela Páleníka. Pak, jen co se vrátí Mája s Jardou z obcování, jdem zpět do Orange. Během následného průzkumu ještě jednou potkávám Daniela a sleduji jeho houmlesácké počínání. Z diskotéky jdeme celkem v poklidu dom. Nyní je 6:15 a pumpa by měla co nevidět začít druhou část. sobota 21.3.------------ Vstávání před jedenáctou na check-out je kruté. Tedy taky bez snídaně. Vyklízíme pokoj a v recepci se dovídáme, že zavazadla lze na hostelu nechat jen do osmi večer. Necháváme je tam zatím a mizíme z hostelu, vracíme otevírací hodinky. Jdeme s Patrikem a Valentinem, kteří se ještě jdou před odletem zdekovat do Reina Sofia. Začínájí dny profesionálního zevlení po parcích. V Retiru zůstáváme asi hodinu, pak ještě jednou potkáváme ty dva, neboť v muzeu jim nechtěli uschovat kufry. Pak už se definitivně rozdělujeme, na hostelu vyzvedáváme krosny a míříme na Atocha, kde je uschováváme v hlídaných automatických skříních, první platba za "P" nejmenší skříň je 2.40 Euro. Za "M" (médium) potom něco přes tři. S pomocí Jardy Balatky, který na nádru taky čeká na vlak do Toleda, kupujeme zpáteční lístek za asi za 16.50 Euro každý. Jarda vlak stíhá, ale my už ne, jedeme vlakem v 17:50. Zbylý čas vyplňujeme popíjením lahvových Marhoulů na slunci vedle Atochy. Vlak poté je velmi podobný pendolinu, nádraží velice přísně střeženo. Cesta trvá něco přes půl hodiny. Je to luxus. Pěkné, opět slepé nádražíčko nás vítá v Toledu. Máme s sebou jednu krosnu a dva a půl spacáku. Město je na kopci, a je neuvěřitelné. Na vyhlídce od Alcazaru si vytipováváme ke spaní pustou homoli naproti přes řeku. Pak se suneme městem, stmívá se. To už máme v sobě první z nekonečné série jídel "una hamburguesa con queso, una chicken burger, una ensalada de la huerta, gratias". Město je bludiště, ze kterého nelze nikdy vyjít podle představ, a to ani s mapou. Objevujeme elegantní jezdící schody na severní straně města. Jsou zde ještě jedny podobné. Město je celkově snad ještě dražší než Madrid, ale záhy jsme se měli přesvdědčit, že tu jsou vyjímky. Nejprve jsme ale pořídíili v obchodě v novém městě litrové Marhouly za 2 Eura, tedy drahé. Zpět nahoře ve městě je ještě doplňujeme o 2 lahve vína již po dvou Eurech, což už nemá chybu. Sedíme na vyhlídce u druhých schodů. Pak už scházíme směrem na homoli. Ve tmě je trochu o strach, vypadá nepřístupněji, než z vyhlídky. Nakonec je to ale více než dobré. S ideálním panoramatem města, vínem a nasranou sovou. neděle 22.3.------------ Ráno je trochu vítr, ale zas jasno, brzy se otepluje na standartních 25 a my si bereme na Infocentru na náměstí Zocodover mapu zdarma a jdeme dát krosnu na autobusák do úschovny. Je to za 1.50 Euro a nejspíš neomezeně. Hledáme pro Kozlíka hostel, neb v noci nemoh spát zimou. Nakonec ho k sobě zatahuje dědek, kterého se jen ptal na cestu. Za 15 Euro dostává pokoj jen pro sebe s televizí. Je to tedy i místo pro batoh, který tam záhy přenášíme. Poté obcházíme Toledo utopené ve slunci dokola a křížem. S občasnými zastávkami v ráji McDonald´s. Objevujeme obchod u Kozlíkova hostelu s pivem Aurum Pilsen, 1 Euro za litr, čímž se nám Toledo začíná definitivně zamlouvat. Zevlíme taky v parku. Večer procházíme další neobjevené části města, je to zajímavá věc stran kombinace staré a moderní architektury. Jsou zde také zřejmě odborníci na vstupní dveře. Večer ve třech zakončujeme houmlesáckým poflakováním po Zocodover ve stylu Daniela Páleníka. Pak si u Kozlíka bereme věci plus jeho spacák (ve skutečnosti se ale jedná o obal na rozbalený spacák) a jdem s Kamilem na homoli. Tam je to jako vždy, dokonce i míň fouká. Sova není. pondělí 23.3.------------- Ráno se scházíme elegantně ve stejný okamžik u mostu na prozvonění a domlouváme co dál. Jdeme na snídani do naší tradiční mleté jídelny s žlutým M ve znaku. Pak odcházíme na nádraží. Vlak odjíždí načas v 12:30. V Madridu se rozhodujeme pro návštěvu McDonalds, já kupuji pár dárků. Pak vyzvedáváme krosny, každý platíme ještě jednou tolik, tedy já 2.40 Euro za svoje "P". Kupujeme poslední madridský Marhoul, půlitrový. Pak už jedem přes Pacifico a Nuevos Ministerios na Barajas. Lístek je sice za Euro, ale bůhvíproč se musí kupovat ještě jeden aby nás to pustilo z metra do letiště. Na letišti nás zachraňuje pobočka McDonalds, kde jsou normální ceny. Fotíme Rogersův majstrštyk a nastupujeme na palubu. Pilot hlásí v Praze nárazový vítr, déšť a šest stupňů nad nulou. Fuck!. |