ATHENS autumn session in Paris

Historie démonického výletu do města hříchu se začala psát v pátek třináctého ve tři ráno, kdy jsem vstal, aniž bych spal, poslepu se zabalil a odešel na pětsetdesítku. Ta dorazila z poloviny naplněná ožraly a z druhé budoucími kolegy, účastníky podzimního běhu ATHENS programme. Dalším busem na letiště dorazil i podnapilý František Pouzar, slavící narozeniny. Setkaním s Janou "Constanza" Svobodovou kompletujeme naše silné trio. Letadlo letí načas, zklamávají mě ale tuctové zvracecí pytlíky Travel Service. SmartWings ale překvapují malou bagetkou k snídani.
Za osmdesát minut už okukujeme terminál 3 letiště Charlese de Gaulla. Nudu prolomí nebývalý šok, kterými nás Paříž rozhodně v budoucnu nešetřila. Jízdenka plesnivým vlakem RER stojí astronomických 8.5 Eura. Nedá se ale nic dělat. Cestou stěží držíme oči otevřeny, spěcháme na hostel na Boulevard Kellermann. Jmenuje se Centre International de Séjour de Paris a ač moderní, je dost k ničemu. Lůžko na mém zatím prázdém trojáku stojí příšerných 24 Euro a hostel postrádá cokoli podobné společenské místnosti i jakýkoli veřejný počítač. WiFi dostupné jen na chodbách, kde si lze sednout jen na zem. Další lahůdkou je pak jediný klíč na pokoj, což leccos komplikuje. Ale což.
Jdeme se po ubytování (které trvá extrémně dlouho a je provázeno intenzivním rachotem vrtačky) prospat, asi do 15:00. Pak se vydáváme s F. na průzkum, konkrétně na blízké Place d´Italie. V centru ITALIE2 nakupujeme v Carrefouru, a tudíž se rovnou vracíme pro vývrtku. Poté na nás na Place již čeká Pavel Rak, scházíme k řece a prohlížíme národní knihovnu a následnou moderní čtvrť při Seině. Infiltrováváme se do místní fakulty architektury s parádním historickým komínem s vestavěnými schody. Pozdě večer bloumáme naslepo zpět na Kellermann´s, kde ještě posedíme Honzou z FELosofické fakulty.

sobota

Vstáváme již někdy na 8:30, a pěšky (neboť týdenní lítačku jsme rozhodli nekoupit) jdeme na MINES ParisTech k Lucemburským zahradám na oficiální recepci, které předchází ještě úvodní řeč Liliane Dagonneau. Odtud pak rozděleni na skupiny podle znalosti Paříže jdeme s přiděleným průvodcem na tour. Mlžím a jdu se skupinou zvanou "I know Paris very well.", což je zajímavé, je nás jen hrstka a průvodce říká zajímavé věci. S Míšou a Bětkou z katedrálového kurzu jdeme pak městem přes kostel Saint Sulpice k Quaie Branly. Na nábřeží je u něj pěkná výstava fotek. Holky jdou dovnitř, já ne. Kolem Eifellovky jdu už sám zpátky na hostel, mírně bloudě.

neděle

Je v plánu oficiální prohlídka, součást POVINNÝCH (jak nezapomenula upozornit madame Dagonneau) takzvaných European Dimensions Activities, za které jsme hned po příchodu na MINES vyplázli 25 Euro. Pro dnešek jsme si ale z více možností vybrali Montmartre. První běh nestíháme, vstáváme pozdě. Nejsme ale sami a druhá dopolední prohlídka je tedy pěkně narvaná. Montmartre je nudný. Odpojujeme se trochu dřív a jdeme na jih kolem Opery k řece, couráme kolem Seiny až do večera, kdy se naloďujeme na Bateaux Mouches, vyhlídkové lodě, na než poukázku jsme dostali zdarma na MINES. Stále fotím místní mosty. Je kosa, neb fouká, zahříváme se pomocí výbavy notorické Verči. Zpátky jedeme, neklame-li mě paměť, metrem. Kupujeme vždy lístky po deseti, vyjdou na 11.60E. Jeden samostatný je za 1.60E. Metro je přehledné, ohromné a staré. Za zmínku stojí ještě zajímavý vynález. Pijeme drahé víno za 3 Eura, které se dá jednoduše získat slitím dvou (i různých) vín za Euro a půl.

pondělí

Nekřesťanský vstávací čas. Na úvodním ranním rautu, stylovém matiné na mojí dočasné alma mater - pařížském ekvivalentu hnojárny nazývané AgroParisTech, si pochutnáváme před začátkem kurzů na čokoládových croissantech a dalších pečovitých, leč marmeládyprostých záležitostech, popíjejíce kafíčka. Seznamuju se novým druhem ve zbrani, Honzou Sýkorou z Kroměříže.
Pak začínají kurzy. Náš se sestává z dvou přednášek denně, každá aspoň tříhodinová. Má býti zakončen prezentací probrané látky. Hehe. První přednášku má Paul Leadley z univerzity Paris 11, mluví rodnou angličtinou, téma zní Definitions of Ecology. Odpoledne navazuje Biodiverzity Crisis od Francka Courchampa, z Paris Sud 11. Opět velmi zdařilé. Večer se ze školy courám s novou místní kamarádkou Noemie. Když se rozdělujeme u metra, jehož jméno mi není známo, pokračuju směrem k řece. Pozoruhodností je návštěva hajzlů (toalet) na Sorbonně. Na cimru se vracím zas po svých, jdu se rovněž kouknout na slavný Arabský institut.

úterý

Přicházím na přednášku Ecology and evolutionary consequences of Chernobyl disaster (Anders Pape Moller, Paris VI) o čtvrt hodiny později. Je velmi nudná. Nestíhám se tak zapsat do prezenčního listu, a už po obědě náhodou přijímám mail od již zmíněné Mdme. Dagonneau, v němž mě mírně řečeno kárá. Vše se ale urovná. Na obídek jdeme nedaleko na panini, delikátní zapečenou spláclou bagetu za 3.70 E. Odpolední lekčr obstarává mafiánsky vyhlížející kruťák jménem Pierre-Henri Gouyon, mluví o genetických modifikacích a etice. Bez výhrad.
Po skončení jdeme s Noemie a Katkou Kuklovou, jedinou češkou na kurzu, zhodnotit bytovku od Herzog a deMeuron na Rue de la Suisse. Opět bez výhrad. Pak pokračujeme a setkáváme se s Frantou a Janou na La Defense. Nic moc tady, spíš zklamání. Pěšky odtud jdeme až Palais Royal, tedy dost daleko. Cestou nějaké pohledy.

středa

Díky přesunu přednášky je dnes jen kompletně francouzská hodina o Natuře 2000, která je pro nás cizí nepovinná. Jak by to asi mohlo dopadnout. Po snídani jedu na Pere Lachaise pozdravit se s Jimem Morrisonem. Jeho hrob je jediný oplocený a hlídaný placeným uniformovancem. Proudí k němu dost lidí, ignorujících kosti mnoha dalších vyznamenáčů. Je to ale hřbitov jako víno. Starej. Chci se pak podívat ještě na sídlo pařížských komunistů, ale jméno náměstí si nepamatuju, docházím tedy na nějaké jiné. Objevuji ale famózní visutý park Viaduc des Arts, kterým se dostávám až na Gare du Lyon, kde fotím, za čež jsem opět pokárán. Je třeba prý mít povolení od SNCF. U Seiny zase fotím mosty a jdu do knihovny, hledat internet. Nenalezeno.

čtvrtek

Komický Patrick Triplet z přírodní rezervace Baie de Somme vypráví anglo-francouzsky o své rezervaci. Průměr. Odpoledne je volno, připravuji na školním počítači v knihovně pár slidů do prezentace naší devítičlenné skupiny. Jsem v ní jediný nefrancouz. Před večeří s Honzou Sýkorou, francouzem Caésarem a jakousi rakušankou jedeme rovnou na oficiální recepci na Cité Universitaire. Národy a fakulty zde mají každý svůj barák. Rautík v tělocvičně ENSAM je jednoduchý, ale divoký. Oblibuji si kvašený perlivý mošt "cidre". Opilá banda se pak přesouvá zpět na Montparnasse ke klubu Mix. Je to kousek od naší AgroParisTech. Je tu ale ohromná fronta a klub za to nestojí, přemisťujeme se na Kellermann´s a večer zdaleka nekončí.

pátek

Je to těžký den. Ranní podpis za mě falšuje Katka, za čež jí děkuji a většinu přednášky pak trávím u počítače nahoře. Má ji nějaký člověk z VEOLIA. Odpoledne jsou prezentace. z Montparnasské ulice Avenue du Maine jdu pěšky, jako často i ráno, na hostel. Trvá to kolem 40ti minut. Stavuji se poklonit na hřbitově Montparnasse před Alexandrem Aljechinem. Hrob Man Raye už nemám čas najít, hřbitov se zavírá, uličkami lítají černoši se zvonci. Na hřbitově je vždy tabule s vyznačenými hroby významných osobností. Večer chodíme s F. a J. po městě, stopujíce Borise Viana v jeho čtvrti Saint Germain de Prés. Posedíme před Panteonem a seznamujeme se se dvěma tunisskými prodejci.

sobota

V 10 hodin se odubytováváme a s plnou polní přemýšlíme co dál. Nakonec poprosíme Pavla Raka. Věci si dáváme příhodně na Gare du Nord, schránky jsou celkem pěkné, stojí pár euro a říkáme si, zda by v nich třeba nešlo i přespat. Pak jedeme pěšky na La Villette, se zastávkou na Niemayerově Komunistické straně. Ta je výtečná, ale La Villette - slabota. Přes centrum vědy a techniky se vracíme metrem do centra, nejprve se setkáváme s Pavlem u Quaie Branly, pořizujeme tedy nové beaujolais, a pár dalších lahví. Putujeme městem směrem k Saint Denis, kde nabíráme Noemie, tedy spíš ona nás, do svého Peugeotu. Jedem k diskotéce Globo, kam se ale nedostáváme. Jelikož už bylo všeho dost, vysazuje nás N. přímo u Pavla v jeho vísce. Loučíme se a jdeme ochuceni betonem brzy ráno spát.

neděle

Naši hostitelé chytře v našem pokoji zavřeli okenice, proto vstáváme po poledni. RERem, s pomocí lístků od Pavla, se vracíme do vnitřní Paříže. Prohlížíme Musée d´Orsay, impresionisty, Ensora a další věci. Vstup, jako do všech muzeí v Paříži, pro studenty do 25 let z EU zdarma. Pak obědváme - překvapivě u McDonald´s. Kola bodla. S nějakými přestávkami na nákup dárků se pomalu blížíme ke Gare du Nord, kde vyzvedáváme zavazadla. Kuzelné lístky od Noemie nás pouští do prostoru RER a nakonec se díky dalšímu kouzlu Constanze dostáváme i z prostoru metra ven, již na letišti Charlese de Gaulla, terminál 3. Zevlení v hale se vleče, ale kolem půlnoci už jsem zase na Křemíkovém kopci.
A.. ano! Začal jsem Paříž mít rád..